LP The Scarred – At Half Mast

O kalifornských The Scarred jsem poprvé slyšel v souvislosti s podepsáním s Punkcore Records v roce 2005, kde pak v následujícím roce vydali svoje druhé album “No Solution”. To se kapela zrovna drásala na vrchol a jeho vydání je vrhlo rovnou do samého středu punkového proudu. Dobrou půdu pro to ale připravily už jejich předchozí releasy: debut “Repression” (2004), který byl rychle pryč, a splitko s Void Control (2005). Rozjezd kapely pak ale nečekaně přibrzdilo několik událostí: náhlý konec Punkcore Records (pro který chystali nahrát další desku), těhotenství bubenice Ishy a Justinovo zranění z autonehody. A přestože se o této kapele hovoří jako o jedné z nejvíc na sobě pracujících, v Evropě (nebo aspoň u nás) o nich nebylo vůbec slyšet – popravdě jsem ani nepředpokládal, že by kapela ještě fungovala. V roce 2008 se ale Isha vrací za bicí a do kapely přichází novej basák. O něco později už vychází splitko s čínskými NoName a je jasný, že The Scarred jsou zpátky. Rok 2009 pak znamená spojení se s Basement Records a vydání třetího alba – At Half Mast.

The Scarred vás zahrnou porcí melodického punkrocku s chytlavými popěvky, navozujícího atmosféru 80´s kapel ze Západního pobřeží. Hned úvodní vál si vás získá, kromě melodie nejspíš hlavně svou parádní zkroušeně melancholickou atmosférou. Kapela vytahuje svůj patrně největší trumf už na samotném začátku. Druhej flák se nese ve znamení Ramones a 77čky, kdežto ve třetím se opět vracíme do té správné nálady. Právě tyhle momenty, který zněj jako by kapela sklíčeně bojovala s vlastní životní frustrací a pocitem odcizení, zněj nejlíp (na druhou stranu, není to zde dotažené tak do “krajnosti” jako třeba u Estranged – tahle nálada zas tak ponurá není, nicméně cesta k ní je čitelná). Takřka pravidelné střídání více či méně optimisticky znějících skladeb se pak táhne celou deskou, dočkáte se prolínání zpěvů v refrénech, sem tam nějakého toho sólíčka a kytarové vyhrávky, místy až rokenrolových riffů, a hlavně pak neustálé zásoby melodií.

The Scarred nahráli povedenou desku, ve který občas vylejzá slunce (2,4,8), občas se zatáhne a mrholí (1,3,7) a občas je to něco mezi tím (ten zbytek). Dočkáte se toho všeho.  (Buky, Periferia zine)